Chodím často do lesa …. miluju to prostředí, atmosféru, vůni, ticho …úplně všechno! Bydlím na venkově a za 15 minut můžu být ze svoji všední reality právě zde.
Chodím většinou cestičkami znamými a oblíbenými – dává mi to jistotu a hlavně pocit, že se nemusím starat o cestu a můžu se pohroužit do svého nitra.
Občas mě ale napadne odbočit někam, kudy jsem ještě nešla! Prozkoumat, co se skrývá za tamtou zatáčkou a kam tahle cestička vlastně vede! Je to úžasné dobrodružství! Často pociťuji jakoby lechtání v podbříšku a hladina adrenalinu stoupá! Najdu nakonec napojení na známou cestu nebo se v lese ztratím? Ztratím se ve vlastní duši?
Často jsem vykročila na půdu neznámou a neprobádanou a ještě nikdy jsem nelitovala! Teď zrovna posledně jsem objevila nádherný kout lesa! Takové malé zapomenuté lesní království! Nádhera!
A tak se mi nabízí paralela s mým nitrem a mou duší. Ráda zůstávám tam, kde to znám a kde je jistota, že nic neočekávaného nehrozí, ale taky to někdy může být „už pěkná nuda“. Žít ve svobodě a být sama sebou znamená často vystupovat ze svojí komfortní zóny a pouštět se na neznáme vody … pro některé je to úžasné dobrodružství – také pro mě! Pro mnohé často nepříjemná záležitost …
Přesto si myslím, že je to nezbytnost vědomé ženy! A to jsme tady všechny 🙂
