Chtěla bych ti předložit zamyšlení nad dominancí a submisivitou v životě a taky při milování 🙂
Dominance pochází z latinského dominare a znamená vládnout, panovat, ovládat.
Naopak submisivita (z latinského sub-mittere, poddávat se) znamená být ochotný podřizovat se tomu, kdo je dominantní, poslouchat jeho příkazy, nechávat rozhodnutí na něm a snaha ve všem mu vyhovět.
Mohlo by se zdát, že být dominantní je nesporná výhoda. Jsi-li dominantní, pak můžeš určovat směr, rozhodovat, ovládat, třeba i manipulovat. Máš nade všemi navrch a ostatní vůči tobě zaujímají vztah podřízenosti. S dominancí se většinou rodíš. Vychází z tvého temperamentu a tvojí osobnosti – jsi-li přirozeně vůdčí typ. Pokud je to takto, tak se tak jednoduše chováš, je ti to vlastní a nemáš v tom sebemenší problém zaujímat tuto roli. Dokonce tě to i těší. Můžeš být příjemně dominantní, tzv. přirozený vůdce a ostatní tě berou a respektují, ale jsou i případy, kdy si dominanci vynucuješ.
Může se ale taky stát, že jsi do této role „natlačen“. Vybízí k tomu vnější okolnosti nebo se jedná o nějakou krizovou situaci, kdy je nutné, aby někdo převzal velení a nikdo jiný kromě tebe se nenajde. Pak jsi schopný v této roli po omezenou dobu fungovat, ale nevychází to z tvojí přirozenosti, ani ti to není vlastní.
Stejně tak je to i se submisivitou. Buď je ti dobře v roli podřízeného, dokonce to vítáš, protože nemusíš rozhodovat a nemáš zodpovědnost a jsi v tom tak v pohodě a nebo jsi zkrátka ve vztahu podřízenosti vůči někomu nadřízenému a nedá se nic dělat, je to realita, které se musíš přizpůsobit.
Téměř celý svůj život jsem byla dominantní ve vztazích …částečně to odpovídalo mojí povaze cholerika a sangvinika, ale hlavně jsem si tím budovala svoje sebevědomí a pomáhalo mi to přijmout sebe sama. Když jsem se já samotná pro něco nadchla, dokázala jsem taky ty druhé nadchnout a „přesvědčit je“, aby šli touto cestou se mnou s tím, že se po cestě můj cíl stane i jejich cílem, a nebo že si v rámci společné cesty najdou vlastní cíl a vlastní motivaci. Byla jsem ale v mnoha věcech příliš rychlá a příliš dokonalá a tak mi mnozí nestačili nebo ztratili odvahu, že by stejného cíle jako já mohli vůbec dosáhnout.
Pak jsem mnohými životními lekcemi, které byly často až na dřeň a byly pro mě silnými zážitky, ať už pozitivními nebo negativními, dospěla k tomu, že jsem si vědomá vlastní hodnoty a přijímám se taková jaká jsem a motiv, zůstávat v mnoha směrech dominantní, se vytratil. Přesto mi to nedělá žádný problém se do této role „vsunout“, ale spíš než ovládání preferuji inspirování a motivování.
Ale zpět k tomu, co mě na dominanci a submisivitě přímo fascinuje 🙂
Jsi-li dominantní ve vztahu, pak v mnoha směrech přesně víš, co očekáváš a víš, jak by se ten druhý měl chovat. Vyvolá to v tobě určitý druh spokojenosti a vlastně i stereotypu. Předpokládáš, že se druzí budou chovat tak, jak řekneš. Jistota výsledku, spokojenost, klid, možná i radost, že všechno klape tak, jak má. Na druhou stranu vlastně trochu nuda. Nic nového, vzrušujícího, nic neočekávaného.
Ukážu ti to ještě blíž na jiném příkladu. Zaujmeš dominantní roli při milování a dostane se ti uspokojení přesně takového, jaké bys očekával … Na jednu stranu skvělé, naprostá spokojenost, je to přesně takové, jaké sis to představoval … na druhou stranu trochu stereotyp a nuda. Pro toho, který je v submisivní roli to může být naopak dokonalost sama. Tím, že zaujme vztah podřízenosti, nechá se tebou vést, není iniciativní a pouze citlivě reaguje na tvoje podněty, může zažívat dosud nepoznanou rozkoš, něco, co si nikdy před tím nepředstavoval, něco naprosto nového a jedinečného, něco, co ho ohromí a nadchne zároveň … odměna za jeho podřízenost. Může mu v této roli být přirozeně dobře a nebo naopak se podřizuje jen na určitý čas na podnět toho, kdo je dominantní.
Uvědom si, jak to máš ty při milování rád, jestli jsi radši dominantní a dělá ti to radost a vážíš si toho, že se ti tvůj partner v mnohém podřizuje a nebo jsi radši submisivní a necháváš se jím překvapit … nebo to zkrátka máš tak, že, jak kdy … někdy dominantní, někdy submisivní?
Fascinují mě vlastně obě dvě polohy. První pocit hluboké radosti z dominance, že si můžu vše řídit k plnému uspokojení … i když na prvním místě vnímám uspokojení toho druhého před vlastním … a těším se na to, co lze zažívat znovu a znovu. Na druhé straně postoj submisivity, kdy můžu vlastně tak trochu „relaxovat“ a nechat se vést tím druhým a jenom sdělovat, co je mi příjemné a co naopak ne a nechat se překvapit tím, co přichází … a protože miluju všechno nové a změny jsou pro mě jistým druhem adrenalinu, tak mi tato submisivní role v sexuální oblasti přijde naprosto fascinující!!
Stejně tak v životě …
Jsi-li dominantní ve vztahu, pak v mnoha směrech přesně víš, co očekáváš.
Chtěla bych tě ale nadchnout pro to občas zaujmout submisivní roli, ať už je ti to přirozeně vlastní a nebo ne. Možná trošku zvláštní podnět, ale věř mi, prošla jsem si v životě oběma polohami a dominantní role byla pro mě přirozená, těšila mě, užívala jsem si ji a dělalo mi to radost … stále dělá … je to moje bytostná součást, ale submisivita je to, co si teď často a přirozeně volím. Fascinuje mě totiž to, jak můžu nechat druhému prostor pro sebevyjádření … dovolit mu, aby rozkvetl a rozvoněl se jako květina a poskytnout mu prostředí přijetí, kde může být plně sám sebou.
A pak …když budeš stále dominantní, zažiješ možná spokojený, ale dost nudný život, protože všechno bude podle tebe a tak, jak bys čekal …
To ale nechceš, to by tě unudilo k smrti 🙂
Zkus pro změnu něco nového, něco fascinujícího a uvidíš, že ti to přinese radost i nové podněty a to, co sis možná nikdy nepředstavoval.
