Strávila jsem se svoji rodinou 10 dní na dovolené. Jeli jsme do našeho oblíbeného resortu, kde jsme byli už jednou před 3 roky a totálně nás nadchnul. Kvůli covidu jsme nebyli loni ani předloni. Až letos jsme opět vyrazili.
Tolik jsem se těšila a zároveň jsem měla obavu, aby to rychle neuteklo a něco se nepokazilo …znáte to! A tak jsem se vědomě rozhodla OHÝBAT A ZPOMALOVAT ČAS, lépe řečeno BÝT SAMA SOBĚ ZDROJEM ČASU! Inspirovala mě k tomu kapitola z knihy, ze které najdete pár poznámek pod tímto textem.
A můžu vám s radostí sdělit, že to funguje!! Užívala jsem si každý okamžik s manžílkem, s dětmi, s přáteli. Vnímala jsem svěžest vzduchu, horkost rozpálené země, slanost a svěžest moře, hebkost písku na plážích, palčivost nárazů na kameny, jedinečnost okamžiků sdílení a společných zážitků. Užívala jsem si být sama se sebou o samotě!
Uteklo to, to je pravda …ale pomalinku, pomaloulinku a zůstala mi v srdci nesmírná vděčnost za každou chvilku prožitou v přítomnosti.
Vyzkoušejte to taky a napište mi o tom, budu ráda 🙂
A pokud si s tím nevíte právě zrovna rady, jsem tu taky pro vás v podobě kouče a těším se na společné souznění myslí.
Z knihy „Dělej méně“ od Kate Northrup:
“ Skvělá mantra, kterou ráda používám, když cítím, že jsem ve spěchu nebo že nemám dost času je:
JSEM ZDROJEM ČASU
Když zjistím, že se dostávám do zběsilého místa, kde si moje ego myslí, že spěch mi ušetří čas, musím si připomenout, že v podstatě jsem to já, kdo je zdrojem času, a čím klidněji věci řeším, tím víc času mám. Potvrzování, že my jsme zdrojem času, to tak prostě zařídí. A navíc je to pravda!
Když věříme, že nemáme čas, spěcháme a vidíme svět optikou nedostatku. Takže si vytvoříme prožitek nedostatku času.
Když věříme, že máme dostatek času na věci, které potřebujeme udělat, projektujeme tuto realitu do našeho světa a náš prožitek se mění a my zažíváme víc než dost času. Je jedno, jestli si myslíte, že máte, nebo nemáte dostatek času. V obou případech máte pravdu.
… Být v přítomnosti je něco na čem neustále pracuji, aby se můj život zlepšil.
…Nejsem žádnou expertkou na to, jak žít v přítomnosti, ale byla jsem na tolika hodinách jógy, seminářích osobního rozvoje a meditacích, že jsem posbírala několik tipů, které mi pomáhají zůstat v přítomném okamžiku a tím rozpínat čas. Tady jsou:
Dýchání: Když zjistím, že spěchám nebo chci z jakéhokoli důvodu opustit přítomný okamžik, vrátím se ke svému dechu. Někdy ho trochu zpomalím, ale opravdu vše, co je potřeba, je vlastně si ho všimnout, a to mě vrátí tam, kde jsem.
Použít všech svých pět smyslů: Jeden z nejjednodušších způsobů, jak se vrátit k tomu, co se odehrává přímo přede mnou, je skrze mých pět smyslů. Zjistit, co právě vidím, cítím, čeho se dotýkám, co slyším a co cítím v ústech, zabere jen malou chvíli. A okamžitě jsem tam, kde jsem, a děje se tam toho dost, abych tu pozorností zůstala.
Vrátit se do těla: Dech a smysly jsou toho součástí, ale když si celkově připomínám, že se mám vrátit do svého těla, nacházím se v přítomném okamžiku. Cítím, jak se můj zadek dotýká židle. Všimnu si, jaká se v místnosti teplota. Cítím, jak je příjemné mít na klíně teplé tělíčko mého batolete nebo mít svou ruku v něčí ruce. A najednou jsem tady: přímo tady, kde právě teď jsem. A nechci být někde jinde!
