Ve dvaceti jsem intuitivně věděla, co chci od života. Ve čtyřiceti jsem se rozhodla svoje „dávné“ intuice následovat. Za tu dobu jsem je podpořila řadou pádů, zvedání, překonáváním překážek a vnímáním toho, že každý s kým se potkám je pro mě DAREM a ne testem nebo trestem.
Někdy mám pocit, že se motám stále v kruhu. Ale tak nějak celoživotně 🙂
Ale jestli to zní negativně, tak to tak vůbec nevnímám …
V 19 letech jsem si plně uvědomila, že dokážu vyburcovat lidi k aktivitě – na VŠ jsem si po třech všeobecných letech zvolila obor Management – řízení lidských zdrojů.
Po VŠ jsem si byla jistá, že chci pracovat v Assessment Centrech – místa, která se specializují na výběr nových zaměstnanců – nejvhodnějších uchazečů na danou pozici. Jedná se o úkoly, které reálně simulují situace na pozici ve firmě, o kterou máte zájem, které plníte ve vzájemné interakci s týmem. Pokud máte talent pro dané zaměstnání, přirozeně a bez přípravy uspějete, pokud ne, je to signál, že zřejmě tato práce nebude pro vás vhodná.
Studovala jsem v Ostravě, bydlela v Olomouci – byla mi nabídnuta práce na Centru pro mládež – stala jsem se projektovou manažerkou občanského sdružení, které získávalo granty a dotace pro volnočasové aktivity dětí a mládeže + sama jsem tyto aktivity mohla připravovat a účastnit se jich. Takové jiné assessment centrum, které mládež připravuje na život nebo vyplňuje volný čas. Nádhera!
Potom postupně přišly 4 děti a management v praxi a taky Výchova nevýchovou, protože po vzoru výchovy direktivního tátu se nedá dýchat a už vůbec ne rozvíjet. To co by někteří mohli považovat za „ztrátu“ profesního času – 7 let na mateřské – se pro mě stalo neuvěřitelnou předností a jedinečností.
Vrátila jsem se do práce jako projektová manažerka MAS Region Haná, z.s. a zůstala v interakci s lidmi. Práce s lidským potenciálem mě vždycky fascinovala a „nutila“ posunovat lidi dál v jejich pracovním i osobním životě.
Ještě jedno dítě se chtělo narodit do naší rodiny a bylo to silnější než se realizovat v práci. To dítě mě navrátilo zpět k sobě, pomohlo mi znovu najít ztracené sebevědomí a sebedůvěru zkrátka jen tím, že se narodilo a dalo mi čtyřletý prostor se zastavit a zaměřit se na mé vědomé ženství a na jeho rozkvět. Taky jsem měla možnost ochutnat, co je to být sama sobě šéfem a soukromě podnikat se silnou společností v zádech.
Roční kurz koučinku v Praze pod taktovkou Magdaleny Vokáčové mi otevřel nové obzory, metody, pohledy na lidi a nová přátelství.
Dvouleté rutinní zaměstnání ve firmě, která je naprosto mimo můj obor, mě naučilo, že budu dobrá, kdekoliv budu, pokud budu svoji práci dělat zodpovědně, opravdově a naplno – a to já umím 🙂
Mohlo by se zdát, že se stále motám v kruhu a zatím nikdy jsem nedostáhla svého vysněného zaměstnání.
Mohlo by se zdát, že jsem vlastně zatím ještě nic moc nedokázala.
Někde jsem slyšela, že je teď hodně moderní kroužit na kruhovém objezdu stále dokola a dokola a není třeba se rozhodovat a odbočovat – dá se stále jezdit v kruhu bezstarostně a bez zodpovědnosti.
JÁ SE ALE NEPOHYBUJI V KRUHU, ALE VE SPIRÁLE!!
